Letuška u Emirates

Práce letušky mě vždycky fascinovala – představa létat po světě, poznávat nová místa a zároveň se tak trochu vznášet nad každodenní realitou je prostě kouzelná. Jenže život to zařídil jinak. Asi věděl, že bych byla spíš katastrofa s podnosem než ladná obsluha, která rozdává úsměvy na všechny strany. Láska k cestování mi ale zůstala a s ní i obdiv k těm, kteří si podobný sen splnili.

Když jsem poznala Lucku, která létala pro Emirates, musela jsem ji vyzpovídat. A nebylo to jen o touze slyšet příběhy z míst, o kterých většina z nás jen sní, ale i o zákulisí práce, která na první pohled vypadá jako pohádka, ale skrývá spoustu nečekaných výzev. Od exotických destinací a neobjevených koutů světa přes turbulence až po zvládání pasažérů, kteří mají někdy dost svérázné představy o tom, jak by měl let probíhat.

Takže pojďme společně zjistit, jaké to je mít práci v oblacích!

Destinace, podmínky, ikonická uniforma i neukáznění pasažéři

Tak prvně – co vlastně musíš splnit, aby ses mohla stát letuškou u Emirates? A je to fakt přísnější než u jiných aerolinek?

Základní podmínky si můžeš přečíst na jejich stránkách, ale shrnu ti to – Emirates si vybírají opravdu pečlivě. Nestačí jen vypadat dobře, musíš také splňovat přísné standardy chování a reprezentace. Jo, a BMI musí být v normě. Čas od času tě dokonce postaví na váhu, a pokud je potřeba něco doladit, dostaneš doporučení ohledně stravy. Prostě hlídají, abys byla fit.

Před každým letem tě čeká kontrola vzhledu a uniformy. Nehty musí být perfektní, vlasy bez experimentů – žádné melíry ani divoké barvy, jen klasika. Žádné náramky, korálky nebo jiné ozdoby. Na prstech smíš mít jen zásnubní nebo snubní prsten. Uniforma musí být dokonale nažehlená, silonky přesně podle normy, a dokonce kontrolují i to, jak držíš kufr. A samozřejmě nesmí chybět slavná červená rtěnka, kterou musíš mít perfektně nanesenou a po každém jídle ji upravit. A to platí nejen v letadle, ale i na letišti nebo na sociálních sítích – dokud máš na sobě uniformu, musíš reprezentovat.

A ještě jedna zásadní věc – během práce pro Emirates musíš bydlet v Dubaji, protože všechny lety odlétají právě odtamtud.

Kolik jazyků musí letuška ovládat?

U Emirates si s angličtinou v pohodě vystačíš – arabština je spíš příjemný bonus, ale rozhodně není povinná. Každé aerolinky to mají jinak, záleží, kam létáš. Ale jedna věc je jasná – dobrá angličtina bude základ prostě všude!

Tahle otázka je dost aktuální pro spoustu mladých lidí – může mít letuška viditelné tetování?

Každá aerolinka má svá pravidla, ale u Emirates žádné tetování na viditelných místech být nesmí. Takže ruce, nohy, dekolt, krk i obličej musí být čisté a bez inkoustu.

Kolik zemí jsi navštívila díky práci u Emirates?

Celkově jsem byla v 83 zemích světa – to jsou místa, kde jsem nejen přistála, ale strávila alespoň 24 hodin, prozkoumala město nebo prošla i nějaké památky, třeba Eiffelovku v Paříži. A i když je to trochu „nefér,“ USA (51 států) počítám jako jednu zemi.

Cestovala jsem už předtím, ale díky této práci jsem se dostala i do méně turistických destinací, hlavně v Africe a Asii, kam bych se sama asi jen tak nepodívala.

Která destinace ti utkvěla v paměti? A je nějaké místo, které turisté obvykle přehlížejí, ale tebe úplně uchvátilo?

Hned první měsíc jsem si splnila dvě obrovská přání – Kapské Město v Jihoafrické republice a Kuala Lumpur v Malajsii. Obě místa byla naprosto úžasná! A do Jihoafrické republiky bych se určitě ráda vrátila jako turista a prozkoumala ji ještě víc.

Z těch méně známých destinací – Myanmar byl jako úplně jiný svět. Klidný, autentický, trochu jako Vietnam, než se stal známou turistickou destinací. Dakar v Senegalu a výlet na růžové jezero byl taky zážitek, na který jen tak nezapomenu. A Santiago de Chile mě naprosto uchvátilo svou krásou – město s výhledem na zasněžené Andy… Navíc je tam docela levno, nejdražší je dostat se tam – ta letenka. Ale vybírat pár míst je fakt těžké…

A musím říct, že ne vždycky je to o destinaci – hodně záleží na společnosti, počasí a hlavně na tom, kolik máš času na objevování. To všechno dělá z místa destinaci, kterou si budeš pamatovat celý život! 🌍✈️

Kolik času většinou máš v destinaci, než letíš zpátky?

Minimální doba layoveru je 16 hodin, ale to je spíš výjimka. V praxi to bývá většinou 24 hodin, a u dlouhých letů, jako třeba z Dubaje do Los Angeles nebo Dubaje do Sydney, je minimální doba odpočinku 48 hodin. Na Novém Zélandu jsme měli layover 3–4 dny, což byla skvělá příležitost něco opravdu vidět!

Někteří kolegové byli trochu „střelci“ a během layoveru si koupili letenku do sousedního státu – což je samozřejmě zakázané. Chápu, že když letíš do stejné destinace po stopadesáté, může to začít být trochu nuda. Ale riskovat, že se nevrátíš včas kvůli stávce, zpoždění letu nebo technické závadě… za to by byl vyhazov!

Jak často vlastně létáš a můžeš si vybrat, kam poletíš?

Obvykle mám 5–8 letů za měsíc, přičemž nesmím překročit 120 leteckých hodin, což je čas od odletu letadla od brány až po zastavení v cílové destinaci.

Letuška si může žádat o konkrétní destinace nebo o volno, ale nic není garantováno. Každý měsíc může podat až 5 žádostí, ale někdy nevyhoví žádné, jindy zase všem. Záleží na štěstí a na tom, kolik podobných žádostí mají ostatní kolegyně.

8 letů za měsíc zní fakt hodně! Jak zvládáš časový posun s tak častými, dlouhými lety?

Nezvládám, prostě to nejde. Časový posun je opravdová výzva, hlavně když layover trvá jen 24 nebo 48 hodin. Pokud chceš v destinaci něco vidět a zažít, musíš počítat s tím, že se nevyspíš, a pak to protrpíš na cestě zpátky. Často spíme v hotelech, které jsou u letiště, a ty bývají hodně daleko od centra nebo nějakých zajímavých míst. Například v Číně jsem jela minibussem asi 2 hodiny, než jsem dojela na Velkou čínskou zeď. Vyjížděli jsme v 5 ráno, abychom tam byli brzy, stihli se vrátit zpátky na hotel, vyhnuli se dopravní špičce a měli aspoň trochu odpočinku před letem zpátky.

Obecně platí, že tělo nejde ošidit, aspoň ne dlouhodobě, a o ten spánek si prostě někdy řekne. Já jsem si většinou layover užívala, poznávala nová místa a pak dospávala deficit spánku v Dubaji. Když jsem ale letěla do destinace, kde jsem už byla víckrát (třeba Londýn), spala jsem během layoveru, abych si aspoň trochu odpočinula.

Jaké výhody má práce pro Emirates? Něco, co tě mile překvapilo?

Asi největší výhodou jsou letenky za desetinu ceny pro mě i mou rodinu – a to nejen u Emirates, ale i u dalších aerolinek. Díky tomu jsem se dostala i do destinací, kam Emirates vůbec nelétají. A když za mnou rodiče letěli do Dubaje a byli na mém letu, „propasovala“ jsem je do first class. Mamka si užívala pohodlí a tatínek drahou whisky na baru v A380. Byl to krásný zážitek i pro ně! Navíc, když ostatní letušky na seznamu viděly, že s nimi letí kolegyně, často přinesly něco navíc – třeba pár sklenic Baileys, hračky pro děti, nebo když to byla moje posádka, dokonce skleničku Dom Pérignon. To zpříjemní každý let!

Dalším benefitem byl systém ubytování a dopravy. Emirates nám zdarma poskytovaly ubytování a autobusy, které nás vyzvedávaly a vozily do práce i zpátky. Bylo to perfektně zorganizované, takže jsem se nemusela o nic starat. K dispozici jsme měli i prádelnu, kde nám zdarma čistili uniformu – to člověku opravdu usnadní život.

A asi největší překvapení? Když přišla výplata bez sražených daní! V Dubaji totiž žádné daně zatím nejsou. Žádné rozlišení mezi hrubou a čistou mzdou – celý plat dostanete na účet.

A co nějaké výhody pro nás, cestující? Existují nějaké tipy nebo tajemství o letech s Emirates, které by ocenili pasažéři? Nějaká cesta k lepšímu jídlu nebo sedadlu?

Bohužel u Emirates moc tajných vychytávek nenajdeš. Upgrady do business nebo first class jsou vždy zpoplatněné. I když je let přeplněný a ví se, že někoho přesunou do businessu, nabídnou to nejdřív těm se silver, gold nebo platinum členstvím za snížený poplatek. Pokud nikdo nevyužije tuhle možnost, nabídnou to těm, kteří mají nejvyšší členství a nejvíc nasbíraných mílí – a to až u gate. Ale to jsem viděla jen jednou.

Co si ale určitě pohlídat, je speciální jídlo. Pokud chceš vegetariánské, kosher nebo třeba hinduistické menu, objednej si ho online alespoň 48 hodin před letem.

A na dlouhý let? Určitě si stáhni nějaký dobrý film, knížku nebo časopis. Internet na palubě je teď docela cenově dostupný, takže můžeš být produktivní, třeba vyřizovat e-maily.

Upřímně, když letím jako cestující, často si říkám, že bych radši byla v roli posádky. Práce ti let zpříjemní, protože rychleji uteče. Navíc – letušky mají na palubě svou vlastní místnost s postelemi, kde můžou spát 3-4 hodiny. Mají tam klasickou postel s polštářem a peřinou, převléknou se do pyžama a normálně si zdřímnou, zatímco jejich kolegové obsluhují. Pak se prostě vystřídají!

Zní to všechno moc pěkně, život v Dubaji, exotické destinace, perfektní kostýmek, červená rtěnka a milionový úsměv, ale práce v oblacích může být i náročná. Už při vítání cestujících tam přece není letuška jen na ozdobu…

Ano, máš pravdu. Už při vítání si všímáme, jak se cestující chovají – jestli nejsou pod vlivem alkoholu nebo jestli nehrozí nějaký problém. Často se stává, že lidé, kteří mají strach z létání, se před odletem posilní alkoholem nebo prášky. Pokud to viditelně přezenou, nemůžeme je na palubu pustit, což jim samozřejmě vadí. Já jsem občas přivřela oko, ale přísnější kolegyně bývají nekompromisní, protože vědí, jaká rizika s tím mohou být spojená. Celkově naší hlavní prioritou je bezpečnost letu, a teprve potom péče o pasažéry.

Pokud nastane naléhavá situace, jde celý servis okamžitě stranou. Bohužel, někteří pasažéři to nechápou a bývají nepříjemní, když třeba jejich káva musí chvíli počkat.

Ještě před nástupem na palubu máme spoustu povinností – od bezpečnostní kontroly letadla až po přípravu na krizové situace. Každý rok musíme obnovovat odborné zkoušky, které zahrnují bezpečnost, ochranu letadla, zdraví a první pomoc. Umíme asistovat při porodu, provádět masáž srdce, používat defibrilátor a reagovat na různé zdravotní problémy. Také přesně víme, kde na palubě najít vybavení pro nouzové situace, jako jsou hasicí přístroje nebo kyslíkové lahve.

Kromě toho známe postupy pro mimořádné situace, jako je požár na palubě, nouzové přistání na vodě nebo únos letadla. Absolvujeme také výcvik pro přežití v extrémních podmínkách po nehodě. Je to obrovská zodpovědnost a zahrnuje spoustu znalostí.

Máš nějaké historky s pasažéry?

Musím říct, že většina letů probíhá v klidu a bez konfliktů. Nejhorší bývá, když někdo přehání s alkoholem a vyvolává konflikty nebo hádky. Jednou jsme se nemohli dostat k jednomu pánovi, který se zamkl na záchodě, křičel na sebe do zrcadla a odmítal vyjít. Nakonec jsme ho museli přesvědčit, aby otevřel, protože jsme se chystali přistát. Časem se už člověk naučí, co který let obnáší a co může očekávat.

Například na letech do Indie je běžné, že většina pasažérů jí rukama, což znamená, že tácky zpátky dostaneš opatlané od různých omáček. Máš co dělat, abys zůstala čistá. Oproti tomu na letu do Japonska dostaneš tácky zpátky úhledně složené. Lety do Moskvy zase vyžadovaly zvýšenou pozornost ohledně množství zkonzumovaného alkoholu – někdy bylo nutné přestat s podáváním, aby se předešlo nepříjemnostem.

A pak jsou lety, kdy se dělníci pracující v Dubaji vracejí do Pákistánu. Na žádném jiném letu nemusíš dookola názorně ukazovat, jak se otevírá toaleta, jako právě tady. Jednou se dokonce stalo, že si někdo ulevil přímo v uličce. Naštěstí to už je dost výjimečné.

A co turbulence nebo nouzové přistání? Stalo se ti něco za těch 5 let, kdy jsi měla opravdu strach?

Silné turbulence jsem zažila párkrát a člověk má prostě strach – to je přirozené. Jednou na mě při turbulenci přepadl vozík s jídlem a pitím, a odešla jsem s pár modřinami. Většinou ale piloti turbulence vidí na radaru, oznámí nám, že se máme připoutat, a řeknou, s jakým stupněm turbulence máme počítat.

Měli jsme však jednu nouzovou situaci, kdy jsem se opravdu bála. Byl to let do Toronta v Kanadě. Po vzletu jsme připravovali jídlo, když jsme dostali hlášení, že budeme nouzově přistávat, protože nám hoří motor na pravém křídle. V tu chvíli máš strach, ale musíš se dál usmívat a nedat na sobě znát, že je něco špatně, abys nevyvolala paniku.

Cestující na vás mávají, ptají se, kde je káva a proč se neservíruje. Někteří si na obrazovkách všimli, že klesáme, a měli milion otázek. Musíš však udržet klid a nevytvářet chaos. Trvalo to dost dlouho – museli jsme kroužit nad městem a spálit co nejvíc paliva, aby se předešlo možnému požáru. Nakonec jsme v pořádku přistáli a evakuovali všechny pasažéry. Samozřejmě jsme si vyslechli různé poznámky, ale já byla hlavně ráda, že to nedopadlo hůř.

Já si jsem jistá, že je tam teď někdo, koho tento rozhovor zaujal a možná přemýšlí, jestli je tohle to pravé. Takže jaké vzdělání potřebuješ, jak probíhá trénink či příprava?

Minimálně musíš mít ukončenou střední školu, na oboru ale nezáleží. Známky nikoho nezajímají. 😊

Co se týče „letuškovského“ vzdělání, proces začíná pohovorem. Po úspěšném výběru musíš doložit potvrzení od lékaře a podstoupit krevní testy, aby se vyloučila onemocnění jako AIDS nebo jiná přenosná onemocnění. Poté ti zašlou pracovní smlouvu, kterou podepíšeš a naskenuješ zpět. Následně dostaneš seznam věcí, které si máš vzít s sebou, letenku do Dubaje a studijní materiály – například základy kódů letišť (např. LAX pro Los Angeles nebo PRG pro Prahu).

Celý proces od pohovoru po odlet do Dubaje trval přibližně tři týdny. Sbalila jsem si dva kufry (celkem 50 kg) a odletěla. V Dubaji mě vyzvedli na letišti, poskytli základní informace a odvezli na ubytovnu. Druhý den začala škola/kurz, který trval dva měsíce.

Obsah kurzu zahrnoval:

• Safety & Emergency Procedures (bezpečnost a nouzové postupy)
• Medical (první pomoc a zdravotní péče)
• Image and Uniform (péče o vzhled a správné nošení uniformy)

Chtěla bys zkusit práci letušky? Létat pro Emirates?

Pokud tě láká tahle životní zkušenost, můžeš se podívat na jejich oficiální stránku a zjistit víc. Stačí začít tady- APPLY

KDYŽ NAKUPUJETE PŘES NAŠE ODKAZY, PODPORUJETE NÁS BEZ DALŠÍCH NÁKLADŮ – MOC DĚKUJEME!